Recyklace červených šatů, Petite collection debenhams

Pěkné odpoledne,

    Každá žena to asi zná a má ve svém šatníku, pár kvalitních kousků, které v minulosti, velmi ráda nosila, pořád jsou neobnošené a hlavně díky kvalitnímu materiálu a ušití a vašemu šetrnému ošetření,  jsou pořád krásné, jako ve stejný den, ve který, jsme si, je koupily. Důvodů, proč už je nenosíme, je celá řada, nabraná kila po dítěti, preferujeme více pohodlnější kousky, méně příležitostí k nošení, či změna stylu.

   Dneska, se rozepíši o jednom takovém kousku se kterým, se nemohu rozloučit. Červených šatech Petite Collection, která se prodává v obchodním domě, Debenhams. Je to, opravdu kvalitní kousek, který jsem dostala dárkem, asi před sedmi lety, od mého miláčka. Už, si nevzpomínám, při jaké příležitosti, ale nosila jsem je při speciálních příležitostech, jako je svatby, výročí, slavnostní večeře.

    Tyto šaty, jsou ušité ze dvou materiálů. Vrchní vrstva, je z tenkého šifónu a podšívka, je z pružného žerzeje. Vrchní díl, šatů tvoří krásně tvarovaný živůtek, ušitý v horní části, jen z průhledného šifónu. Zbytek živůtku, je podšitý. Pas, je zdůrazněný páskem, olemovaným saténovými stužkami a od pasu dolu, do půli lýtek, pokračuje lehká, splývavá sukně. V zadní části živůtku, je decentní rozparek uzavřený, na malinký knoflíček. Volné vázačky, lze uvázat na mašli, v pase ve předu, nebo vzadu.

     Je to pěkný kousek, se kterým se nedokáži rozloučit a opravdu od začátku, jsem si zamilovala lehkou, splývavou sukni. Šaty nenosím, přesně kvůli důvodům, které jsem popsala výše a proto, jsem se rozhodla, pohodlnou sukni si ponechat a šaty střihnout, na sukni. 

    Samotná sukně, má hodně pozitiv, je velmi pěkná, vzdušná a také velmi pohodlná. Při chůzi do schodů, o sukni nezakopávám, sukně se nekrčí, je dostatečně široká a dlouhá, takže se v ní můžu neomezeně pohybovat, i s malým dítětem. Sukně, skvělě vypadá se slavnostní blůzkou a bolerkem, pro lepší příležitosti, nebo s černým tričkem a koženou bundou, pro modernější vzhled.

Zde je konečný výsledek:

    Včera odpoledne, když moje malinká spinkala, jsem se do toho pustila. Rozpárala jsem šaty v jejich půlce, v místě, kde živůtek byl našitý, na sukni. Zip, který byl všitý do boků šatů, jsem ustřihla o trochu delší, než je sukně. Odpárala jsem také obě vázačky které, jsem posléze použila k vytvoření tenkého pásku, s vázačkou na konci.

   Dále, jsem přichytila znovu, pečlivě podšívku sukně, k sukni. Samotný zip, jsem v horní část zakončila pár stehy, aby mi jezdec při oblékání nevyjížděl, ze zipu. Obě vázačky, jsem v koncích sešila k sobě a po zkoušce, jsem našila vázačky, místo pásku. Při našití pásku, na šicím stroji, jsem dbala na to, aby byly obě vázačky od konce, stejně dlouhé.

    Práce na sukni, byla překvapivě rychlá a jednoduchá. Sukni, jsem měla hotovou, za jedno odpoledne. Při párání, jsem musela obdivovat, jak kvalitně, jsou šaty ušité. Například: zip byl všitý do bočního švu, velmi skrytě a látka a tkanice zipu byla začištěná, olemovaná, šifónovým proužkem. Moc pěkná práce!

   Naopak, při šití na stroji, jsem musela, trošku párat. Přece jenom, jsem měla dlouhou přestávku a vyšla jsem trochu, ze cviku. Stehy, jsem neměla tak rovné, jak bych si přála. Samotný živůtek nevyhodím, určitě ho použiji na další tvoření, nebo přešiji, pro mojí Aničku.

   Sukničku, mám hotovou a já se těším, jaké módní stylizace k ní vymyslím, až třeba půjdeme na rodinnou snídani, nebo na návštěvu a kafíčko, k tetě. Moc pěkně, romanticky vypadá v kombinaci s bílým tílkem, nebo tričkem, určitě půjde dohromady s černou barvou, nebo třeba námořnickou modrou.

  Mám radost z toho, že se mi  recyklace sukně, moc povedla. 💝

                                                                                                                Krásný středeční večer          Lenka

Pletení bez zbytku velmi tenké vlny

Dobrý den,

    V dnešním příspěvku, se chci rozepsat o mém dalším tvoření ze zbytků, pleteném boleru které, jsem dokončila, už někdy koncem srpna. Už nějaký ten pátek, jsem si schovavala klubíčko a půl velmi, tenké a velmi měkké, vlny pro miminka. Hodně dávno, jsem si koupila vlny pro miminko, zbytečně hodně a neměla tušení, co si s tak velmi tenkou vlnou, počít. 

   Pro představu, vlna Wonder Soft, je opravdu velmi tenká,  na upletení čtverece 10x10 cm se uvádí na štítku 36 ok a na výšku, 46 řad a plete se na jehlicích č. 2 mm nebo 2,5 mm. Výhodou je malá spotřeba, ve sto gramech akrylové vlny, je stočeno 850 metrů. 

  Před časem, když jsem hledala návod, na využití zbytků bavlněných přízí, jsem objevila na stránkách Drops design, dva návody i pro velmi tenkou vlnu. Z nich, jsem si vybrala starší návod, na letní pletené bolero, Espuma které, je upletené z velmi tenké příze, Vivaldi. Tuto kvalitní vlnu,  už firma Drops design, neprodává.  

  Moje vlna Wondersoft, je o něco tenčí a ani není tak chlupatá, jako vlna Vivaldi. Proto, jsem musela uplést bolero dvojitě a v konečném výsledku, bolero působí silnějším dojmem a není tak tenké a vzdušné, jak jsem si přála.

    Po dokončení bolerka, jsem byla po dlouhé době ze svého výrobku, docela zklamaná. Moje představa, byla si uplést velmi tenké a vzdušné bolero, které mohu obléct koncem léta, když už jsou chladnější rána, jen na tílko bez rukávů a v případě rychlého oteplení, složit do úhledného, malého čtverečku. Tak, jak je to krásně rozpoznatelné z obrázku originálního návodu, Espuma.

   Vlna, kterou jsem použila je natolik jiná, že ikdyž, jsem upletla velikost L, bolero není dostatečně volné, spíše je to menší emko.  To mne také docela odradilo a nějakou dobu, jsem byla rozhodnutá, svou práci, vypárat. Po nafocení snímků, jsem ale svůj názor, přehodnotila. Bolerko, vypadá i tak moc pěkně a v kombinaci s nově upravenou sukní, bolero vypadá velmi romanticky.

    Moje rozhodnutí, nechat si menší bolerko, podpořilo dosažení prvních výsledků, z celkové změny mých stravovacích návyků, a cvičebního programu po kterých, jsem začala nabírat svalovou homotu a shazovat poslední kila, která mi ještě zůstala, po porodu mojí Aničky. O tom, bych se zase chtěla rozepsat, v jednom, z mých následujících příspěvků.

    Návod, jak uplést bolero Espuma najdete ZDE.  Návod, bohužel není přeložený, do českého jazyka. Tak, jen krátce uvedu, že bolero, jsem pletla podle návodu, na kruhové jehlici č. 5,5 mm. Krátké rukávky, jsem  pletla zvlášť, na ponožkových jehlicích a po dosažení potřebné délky, jsem díly přesunula na kruhovou jehlici a pletla sedlo, podle návodu. Nakonec, jsem podle návodu výstřih, délku a rukávy, obháčkovala malými obloučky, bavlněnou přízí.

   Bolerko, zatím párat nebudu, i přes to, že není úplně podle mých představ a podzim, už je za dveřmi. nechám si ho na další sezónu a raději využiji další zbytky vln, nebo páranou vlnu, pro nové tvoření.  To, je ode mne dneska vše.

                                                                                                           Hezké středeční odpoledne      Lenka

   

Páteční tvoření a pečení s dcerkou a taťkou

    Naše maličká, za pár měsíců oslaví tři ročky a já s tatínkem se pomalu snažíme jí zapojit, do nějakého, jednoduchého tvoření. Tvořili jsme společně jednoduché zápichy do květináče, malovali jsme zvířátka z kartónu a před pár dny přišla nařadu i dětmi, oblíbená pěnovka.

    Koncem října, je u nás zvykem, že děti chodí v maskách, od dveří ke dveřím, ťukají na dveře a žádají si nějakou, sladkou výslužku. Děti, si doma s rodiči dělají haloweenskou výzdobu, dlabou dýně, vyřezávají do nich směšné, či hrozivé obličeje a rozzáří je, svíčkami. V Čechách, chodíme za svými zesnulými, očistíme jejich hrob, zapálíme svíčku a pomodlíme se zavzpomínáme, poděkujeme a přemýšlíme o životě a jeho konci.

   Nebráním se však, v tomto období, nějaké kreativní činnosti, jako udělat malou výzdobu, nebo si s naší malou vydlabat, dýni. Ráda, se zapojím do pěkného tvoření. Určitě, ale nebudu Aničku navlékat do kostýmu a nutit jí chodit od dveří, ke dveřím. 

   A protože, už se více jak měsíc předem, u nás prodávají různé strašidelné ozdoby a materiály na výrobu ozdob, koupila sem naší dcerušce, pár tvarů z pěnovky s helloweenskou tématikou. Přála jsem si, aby jsme páteční odpoledne strávili společné v rodinném kruhu i s naším tatínkem, pobavili se a vytvořili nějakou, zábavnou ozdobu.

   Ze sady, vyřezaných tvarů, jsme za pomocí lepidla, fixů, bambulek a očí vytvořili srandovní dýně, duchy, lebky i pavučinky. Anuška se ráda zapojila a vytvořila dvě nádherné a směšné dýně. Malá dýně se spousty očí, zelenými vlásky a baby dýni, je prostě kouzelná. Tatínka, zase bavilo si pomalovat lebku a pavučinu s pavoukem.

  Po dvou dýních, už malá Anuška stratila koncentraci a hrála si s fixíky. Jsem ráda, že jí tvoření bavilo, ikdyž jen po krátkou dobu. Anuška, je přece jen malinká, nejsou jí ani tři ročky a s postupem času, se bude čas tvoření, ještě prodlužovat. 

  Naše ozdoby, jsem nechala pořádně zaschnout a druhý den, jsem vytvořila z tenkého, jutového provázku poutka na zavěšení. Jedenáct ozdob, jsem poté zavěsila na delší, jutový provázek. Ozdoba, příjde zavěsit do okna dětského pokoje těsně, před svátkem mrtvých.

    Moje Anuška miluje pečení, vždy si vytáhne malý plíšek z trouby, kuchyňské náčiní ze šuplíku, k tomu muffinkové formičky, hraje si na pečení a peče mamince dortíček. Proto, jsem jako další aktivitu vymyslela rodinné pečení, ovesných sušenek. Rychlý recept, jsem našla na webu Top recepty. cz. 

    Sušenky, jsou velmi chutné, díky použitým surovinám jako, ořechy a vločky, jsou sušenky křupavé. Výhoda tohoto receptu je, že se suroviny nemusíme vážit, odměříme jen jeden hrníček mouky, hrníček a půl ovesných vloček a půl hrnku třtinového cukru, ořechy a čokoládu můžeme dát, podle sebe. 

   Do rozpuštěného másla, zamícháme cukr a vejce a přidáme postupně všechny sypké suroviny jako mouku, lžičku skořice, vanilkový cukr a kypřící prášek. Nakonec, přidáme nasekané ořechy a čokoládu. My, jsme použili směs ořechů, co jsme doma měli a hořkou čokoládu.

    Práci, jsem si pěkně rozdělili, tatínek nasekal ořechy a čokoládu, Anuška, připravila ovesné vločky a dělala kuličky na sušenky a maminka, připravila těsto. Těsto, je trošku lepkavé a proto Aničku přestaly kuličky, rychle bavit 😊, ale jsem ráda, že se aspoň na krátko, zapojila. Z jedné dávky, jsme upeklio 27 sušenek.

Recept na tyto rýchlé, zdravé a přesto úžasné sušenky najdete ZDE! 

     Páteční odpoledne, jsme si jako rodinka, pěkně užili. Samozřejmě, že jsme nemohli čekat do druhého dne a ještě večer, jsme ovesné sušenky, ochutnali. V sobotu se knám zasatvila na kávu a povídání teta Dori s děvčatami a Anička se pochlubila svými výtvory, okatou dýní a chutnými sušenkami. Pár kousků, jsem jim zabalila sebou domů a také druhé teťe.

 

   Už, pomalu přemýšlím nad dalším tvořením a pečením s Anuškou, třeba by jsme mohly příště s Anuškou upéct nějaké perníčky. Mám doma spoustu větších formiček, na vykrajování, a nebo by si mohla zkusit plnit muffinky. Mějte se hezky.

  

                                                                                                                    Dobrou noc a hezké sny     Lenka

   

Návštěva přátel, u moře

         Náš tatínek, měl koncem srpna pár dní dovolené a my, jsme po dlouhé době, navštívili naše maďarské přátelé, kteří bydlí v malém městě, u moře, asi hodinku a půl jízdy, od nás. Naši přátelé, bydlí ve velké bytě, v centru města Weston Super mare, jen pár kroků od pláže, mola a proménády. 

     K dvou dennímu výletu, jsme si vybrali začátek týdne, kvůli lepšímu počasí a také proto, že Kata s Petrem o víkendu a v pondělí, nepracují. Po příjezdu, jsme si zašli na lehký oběd a drink do restaurace, kousek od mola a pláže. 

   A poté, jsme vyrazili s malou, na procházku na pláž, kde jsme stavěli hrady z písku a malá si zahopsala, ve skákacím hradu. Na večeři, jsme dostali pozvání na obloženou bagetku do Subway, kterou Petr s Katou vlastní. 

    

       Zajistili, jsme si pěkné a přitom né moc drahé ubytování se snídaní, kousek od městečka a také kousek od atrakce, Puxton park, na kterou, jsme měli přeplacené lístky, na druhý den. Následující den, jsme celý den strávili v parku, který je celý uzpůsobený rodinám,  s dětmi. 

    V parku, najdete třeba farmu, kde můžete krmit zvířata, jako ovce, kozy, krávy, nebo se podívat, jak se vyrábí skvělý sýr. Najdete tam zábavné, dobrodružné prolézačky a sítě, dětské hřiště. Můžete se v parku, projet s dětmi  vláčkem s výhledem na jezírko a zvířátka. Můžete si s dětmi zahrát minigolf, najít cestu z bludiště, nebo se projet na traktoru.  

   Pro děti, jsou také k dispozici, vodní atrakce, jako šlapací lodičky, nafukovací kruhy nebo loďky s pádly, s kterými se můžete projet, po jezírku. Samozřejmostí, je občerstvení a  vnitřní měkká herna s prolízačkami, trampolíny a skluzavkami.

   Naše malinká, ráda krmila ovečky a oslíky a zamilovala si malé, šlapací lodičky na které, odvážně chodila sama, jako velká slečna. 😊 Jelikož, bylo nádherné letní počasí, navštívilo park mnoho rodin s dětmi a na některé atrakce, jsme museli i čekat, v řadě. Teplo a delší čekání v řadě, bylo na některé malé děti, už příliž. 

    Na vodní atrakci s kruhy, jsme čekali opravdu dlouho. Náš tatínek, se postavil do řady a na sluníčku, si podctivě odstál v řadě, dobrých čtyřicet minut. Anička, se ze začátku nemohla dočkat, byla podrážděná a netrpělivá, proto jsem si s ní sedla pod keř, do stínu povídaly jsme si a zpívaly si, písničky. Když, byla Anička na řadě, nechtěla nastoupit s tatínkem, za žádnou cenu do kruhové atrakce a stropila obrovskou scénu. 😆 

  I takovou situaci, musíme jako rodiče, počítat. Především malé děti, jsou z tepla a celého běhání po parku, hodně unavené a některé situace, prostě nezvládnou. Dneska, se tomu s chutí zasmějeme, ale na místě, byl náš taťka, hodně rozlobený a musel se jít schladit studenou vodou.

   Večer, jsme strávili u našich přátel. A protože, má Kata tři krásné kočky, ani Anička se nenudila a dokonce se nebála se, u Kati okoupat. Druhou noc, jsme přenocovali u přátel a po uložení Aničky, jsme si dali drink a povídali, dlouho do noci.  Moc pěkně strávený čas s přáteli a v Parku a už se těším až zase oni navštíví, nás.

  

                                                                                                             Mějte krásný a pohodový víkend   Lenka

Roztomilá návštěva.....

    ..... u nás strávila, šest dní.  Malou veverečku, jsme našli pár metrů od naší zahrádky. Vůbec se neschovávala, jedla si jablíčko pod stromem a ani netušila, jaké nebezpečí jí hrozí. Ze začátku, jsme ještě nevěděli, jestli je to samička nebo sameček, ale pojmenovali jsme mláďátko, Čip. Veverečka, měla docela štěstí, že venku nebyla zrovna žádná, sousedovic kočka. Jen v našem blízkém okolí, jich máme šest.

    Čip, byla dost nebojácná a následovala naší Aničku, až do zahrádky, kde jsme jí dali pár mandlí a trošku vody a rozhodli se, že jí nenecháme napospas, kočkám. Umístili jsme jí do kartónové krabice a přenesli, na zadní zahrádku, kde jí náš tatínek vyrobil hnízdečko s drátěnými dvířky, ze dvou plastových květináčů. Hnízdečko, jsme jí vystlali ručníkem a suchou trávou.

    Pár večerů, jsme si načítali nějaké články a zjistili jsme, že je to mládě veverky popelavé, je asi osm týdnů staré a zůstává až do čtyř měsíců, s matkou. Nejprve, je mláďátko holé a saje mlíčko a až povyroste, učí se s matkou hledat potravu a stavět hnízdo. Veverka, je aktivní přes den, v noci spí. Průměrně, se veverka dožívá, deseti let.

  Veverka popelavá, byla do UK přivezená, z Ameriky a v současné době, na hodně místech, vytlačila veverku obecnou (zrzavou). K přežití, jí totiž stačí menší teritorium, prakticky, jen pár stromů, než veverce obecné, má lepší trávicí systém a také je odolná vůči viru, který je smrtelný, pro veverku obecnou. Proto, většina organizací a veterinářů, nejsou k těmto tvorům zrovna přátelští a poskytují jím, eutanazii.

   Čip, většinu dne prospala ve svém hnízdečku. Vystrčila hlavičku z hnízdečka, jen jednou za tři, čtyři hodinky, aby nalezla, něco k jídlu. Do malé mystičky u hnízdečka, jsme jí připravili mandle a lískové oříšky, kousek jablíčka a ostružinu, nebo třeba slunečnicové semínka. Náš tatínek, jí koupil i speciální, lahvičku na vodu.

   Jako malé, stracené mláďátko, k nám rychle přilnula, protože hledala ochranu a náhradní maminku. Ráda, sedávala na dlani či rameni, chrupkala oříšek a při jídle, vydávala roztomilé, mručivé zvuky. Cítila teplo z dlaně, pohlazení i vlídné slovo. Velmi často, si také brala oříšek z misky a vracela se sním, zpět do hnízdečka. 

  Večer, když se stmívalo už nevycházela ven z hnízdečka, zavrtala se pod trávu, tak že jí nebylo vidět. Na noc, jsme jí k vůli bezpečí a hlavně kočkám, které občas zavítají na naší zahrádu, zavírali dvířka.

   Obvolali, jsme pár přátelských organizací a zjistili jsme, že k chovu veverky, je u nás potřeba licence a že jí také nemůžeme vypustit, zpět do přírody a že určitě sama nepřežije zimu. Proto, jsme se domluvili s milým pánem z organizace Acorn Squirrel rescue, kteří se starají o opuštěná mláďatka, že si Čipa převezme. Acorn, je nezisková organizace, která se ročně stará, okolo tří stovky, nalezených veverek.

    Čip, stráví v Acorn zimu a až trochu povyroste, vypustí ji  na jaře nového roku, zpět do přírody. Máme zprávy, že se  Čip má dobře, dostává speciální mlíčko a už si našla v Acorn stejně starého kamaráda, se kterým si hraje a dovádí. 

    Na Čipa, jsme si rychle zvykli. Malinké, roztomilé zvířátko, nám i po tak krátké době, co u nás strávila, chybí. Pravidelně se informujeme, jak se veverečce daří, jsme rádi, že našla lepší domov, než u nás  a rádi bychom Acorn, přispěli i trochu finančně. Dneska, je to odme mne všechno. Mějte se hezky.

                                                                                                           Pohodové odpoledne a večer   přeje Lenka