Vyšívání není moje parketa, jako dítě jsem sice vyšila pár deček křížkovými a plným stehy, ale nezůstala jsem u toho. Teď budu psát o vyšívání, kterému se v devadesátých letech, věnovala moje maminka. Hodně vyšívala a nejvíce vyšívala křížkovým stehem na kanavu a plným na různá, barevná plátna.
Jako děti, jsme měli vyšité polštářky, různými zvířátky a postavičkami, také různé pytlíčky na pomůcky a přezůvky. V osmdesátých a devadesátých letech, si hodně maminek vyšíváním krátilo volné chvíle. V obchodech nebylo dostatek zboží a veškeré ruční práce, byly hodně rozšířené.
Už jsem se zmiňovala, že já a můj bratr jsme měli, jako děti napletených hodně soupraviček, od naší mámy. K tomu také přibily vyšité polštářky, pytlíčky. Moje maminka měla slušný počet vyšitých ubrusů na jídelní stůl, také hodně malých deček a prostírání, které jsme užívaly při rodinných oslavách, Vánocích.Ty nejlepší a nejkrásnější kousky, samozřejmě darovala.
Pamatuji si, na krásný velký ubrus, ve výrazně modré barvě. Na okrajích, byl ozdobený ažurou s vyšitými květy, bílou, lesklou nití, plnými stehy. To bylo krásné dílko a vždy, jak jsem tento ubrus viděla, tak jsem její práci obdivovala. Mamča už se vyšívání dlouho nevěnuje. Nedivím se, s věkem se jí zhoršil zrak a nemá takový cit v prstech, jako za mlada.
Moje babička také vyšívala. Pamatuji si na některé její práce s legračními motivy vyšité na světle modré kanavě. Ještě na stará kolena, kdy už velmi špatně viděla, po chvilkách něco s pomocí lupy pytlíkovala, a já jsem jí navlékala jehly.
Krásný den Lenka
Lenka
