Šiji roušky, ale má to tady smysl?

    Dnešní příspěvěk, nebude vyjímečně o ručních pracech, nebo o krásách naší krajiny. Dneska to bude o rouškách. Nebude to ani návod, jak ušít tu a tu roušku. Těchto návodů, je plný You tube a Facebook. Dneska, to bude spíše takové ZAMYŠLENÍ, nad celou situací kolem nákazy, nad rouškami.

    Motivovaná vlnou solidarity, která se spustila v Česku, jsem se také pustila, do šití roušek, s nadějí ochránit a pomoci své rodině, přátelům a všem, kteří se zajímají a není jim život a osud lidí, lhostejný. Jsem, velmi hrdá na všechny Čechy, kteří dodržují pravidla, pomáhají, a pustili se, do šití roušek! 

   Jsem hrdá, na svého bratra, který jako jeden z mnoha hodných lidí, přerušil na dva týdny svou práci, půjčil si maminčin starý stroj. Poctivě každý den, usedl za šicí stroj a šil roušky do nemocnic s nadějí, že aspoň trochu ulehčí situaci setřičkám a doktorům, v první linii.  Obdivuji postoj, který česká vláda zaujala k nákaze a ukázněnost obyvatelů Česka a po dlouhé době lituji, že nežiji v České republice.

    Postoj, Británie, země kde žiji, k nákaze, byl první týden opačný. Nechat nakazit, co nejvíce lidí a získat, kolektivní imunitu. Doporučili jen, starším a nemocným lidem, izolovat se na dvanáct týdnů, doma. Když si, ale uvědomili, že by to znamenalo ztrátu, odhadem přes dvěstě tisíc životů, pod tlakem lidí a médií, z toho záměru opustili. 

Současná situace:

   V současné době, jsou školy, restaurace zavřeny a nejsou povoleny, žádné velké akce. Ven smíme chodit, jen dvakrát denně, za nákupem a fyzickou aktivitou, jako třeba běháním, a maximálně ve dvojici. Udržování dvou metrového odstupu, umývání rukou a izolováním sebe sama doma, na dva týdny, při příznacích nemoci. Staří lidé, se mají doma izolovat, až na dvanáct týdnů. To jsou striktnější opatření které, jsou zde zavedeny, pro zpomalení šíření nákazy. 

   Sleduji, se smíšenými pocity pár starších důchodců, z protějšího domu, kteří každý den, někdy i dvakrát denně, někde vyráží. Někdy na nákupy, někdy někam jinam. Pořád si říkám. Proč tak strašně riskují? Můj Sany, by použil daleko peprnější výraz..... 

  Zkušeností, čtením zpráv, informacemi, mi to začíná všechno zapadat, do sebe. Jejich chování, je způsobené více faktory. Britové, jsou odchovaní takzvanou sparťanskou výchovou, slovy " Nějaká chřipečka, mne nerozháže". Není, žádnou vyjímkou, vidět tady batolata v chladném počasí bez ponožek a s nudlí u nosu. Hrdost a svoboda a také nechuť k respektování pravidel, je také jejidním, z jejich charakteristických rysů.  Britové se rádi setkávájí, jsou hrdí na svou komunitu a na své " lokální"  produkty. Co se děje kolem nich a ve světě, už je tak zase moc nezajímá.

Nošení roušek v Británii:

    Dost často, ve svém okolí slyším a čtu otázku, cizinců žijících v UK: Kdy se tady " sakra" konečně začnou nosit roušky? Odpověď zní: Nikdy. 

    Hledala jsem, nějaké informace o nemocnici, na jejich stránkách a ty mě přesměrovaly na stránky Gov. co. uk., kde NHS (organizace, která řídí zdravotnictví, v zemi) říká, že nemájí dostatečnou evidenci na to, jak nošení roušek funguje, mimo nemocnici a jak udržovat roušky. Tudíž, vláda zde nikdy nedoporučí, nošení roušek.

   Ušila jsem zde, pár roušek, pro mojí rodinu a přátelé. Výsledek je takový, že nosíme roušky v UK jenom my. Tedy píši o Češích a Slovácích. Hodně z nás, se řídí nařízením české a slovenské vlády, protože nařízení britské vlády považujeme, za nedostačující. Lidé na nás civí, obchází nás obloukem, smějí se. Britská vláda, doporučuje nosit roušku jen při příznacích, a jen k doktorovi, aby se případně nenakazili zdravotníci.

   Moje kamarádka, pracuje ve známém obchodním řetězci s potravinami a drogérii. Nebudu ho jmenovat. První den v práci, zažila doslova peklo. Kolegové, se jí smáli, zákazníci civěli. Ještě měla, ale docela štěstí, že jí nošení roušky, nezakázali. Podotýkám, že z celého pracovního týmu, byla jedinná. Někteří, kterým se roušku ušila, roušku nenosí, z ostychu, aby nevybočovali nebo aby se nestrapnili.

  V Británii, musíš mít koule na to, nosit roušku. Při nošení roušky, jsme ještě pod větším tlakem, než bez roušky. V jiných řetězcích a firmách, mají povolené užívání rukavic, ale roušky jsou ZAKÁZANÉ. " Prý, aby neodstrašovali zákazníky a kolegy!"  

   Když, můj Sany odcházel poprvé s rouškou do obchodu, viděla jsem v jeho očích nervozitu, a obavy, ne ze samotné nákazy, ale s chování lidí. Netušila jsem, že než oběhne pár obchodů, stihne natočit ještě povzbudivé video, " Jak a proč, je důležité chránit se a nosit roušku". 😊 Sdílel toto video na svém facebooku a sklidil za to pár vtipných komentářů, lajků, ale i hodně posměchu a kritiky.

Informovanost lidí:

    Britové, se všeobecně zajímají málo o dění ve světě, jsou hrdí na své britství a na své "lokální" produkty. Kdyby se zajímali více, mohli by vědět, že:

- třeba v Japonsku, jsou hodně lidé zodpovědní a nosí roušky, už při nachlazení, aby ochránili před virózou svoje okolí, spoluobčany. Nemuseli, přistupovat k razantnějšímu opatření a zvládli první vlnu nákazy s malými strátami na životech, vzhledem k jejich velké populaci.

- věděli by, že Američtí doktoři podávájí nakaženým, velké dávky vitamínu C, které zlepšují stav pacienta a snažili by se tak činit i ve své izolaci.

- věděli by, že země které včas zavedli nošení roušek a rukavic a karanténu, mají daleko menší stráty, na životech. A o životy lidí, tu jde v první řadě, ne o kolektivní imunitu, která není ničím potvrzená a je vykoupená velkým počtem, mrtvých lidí. 

- věděli by, že obyvatelé mohou být i více užiteční a tvůrčí. Lidé, mohou pomoci zdravotníkům, nejen v dodržovaní vládou stanovených pravidel, ale i třeba šitím roušek, výrobou ochranných štítů, nanofiltrů. Každá země, má omezenou kapacitu lůžek, ochranných pomůcek, dýchacích přístrojů a touto pomocí se dá oddálit kolaps zdravotního systému, tak jak se to zatím daří v Česku.

- věděli by, že nedodržováním příkazů vlády, nenošením ochraných pomůcek, ohrožují svoje životy, svých blízkých i ostatních lidí, kteří s něma byť jen jednou příjdou do kontaktu. S USA přišla studie, že jedna nakažená osoba, roznese virus na další 2 a půl osoby a ty na další a celkově se za měsíc nakazí dalších 400 lidí. 

- věděli by, že nejde jen o blbou chřipku. Minulý týden, doktor londýnské nemocnice zpovídaný pro Daily Mail, popsal marný boj s nákazou v nemocnici. Těžké rozhodování a hraní si na boha, kdy už po týdnu, musí rozhodnout koho zachránit a koho ne. Popsal nedostatečnou připravenost na nával pacientů, vybavenost zdravotního personálu a brzký kolaps systému.

- věděli by, že podle posledních zpráv z Italie a Španělska, nejsou ohroženi jen starší a nemocní lidé, ale umírají lidé, každého věku.

- že po vzoru Německa, by se mělo testovat daleko více, aby se co nejrychleji odhalili přenašeči nákazy, lidé, kteří nemají žádné příznaky a aby se včas izolovali od ostatních a případně léčili.

Závěrem:

   Otázkou je: Kdyby tyto informace lidé věděli, chovali by se zodpovědněji a nosili ochranné pomůcky? Já věřím, že většina ANO. Myslím, že informovanost, má velký význam.

   Chápu, že v tak vážné situaci, se chtěji lidé distancovat, od internetu a smutných zpráv. Duševní stav člověka a psychická pohoda, hraje také velkou roli. 

   Neinformovanost a lhostejnost vůči nařízení bude stát, Brity hodně životů. Každým dnem křivka nakažených a mrtvých strmě roste. Je mi to líto! Mohu, jen poslouchat zdravý rozum a snažit se ochránit svou rodinu a přátelé a vypomoci jim, ušitou rouškou. 
   
Má to ale vůbec smysl, když většina obyvatel v UK, roušky nenosí?😟


 Pěkný večer a víkend, pevné zdraví!  Děkuji a držte se, děláte to v Česku dobře!          Lenka s rodinou

    

Jak zabíjím čas, v této nelehké době.

    V současné, nelehké době, asi každý člověk ve světě, bedlivě sleduje, dění kolem nákazy. Když otevřu, zprávy, facebook, skoro každý druhý příspěvek, je o Coronaviru, každý chce být informován. Je velmi těžké, nestresovat se, nepodléhat panice, zachovat klid. 

   V našem kraji, je prokázaný jeden člověk nákazou, v celé zemi, je to už osmi set. Vláda nedělá žádné kroky, chtějí jen izolovat starší osoby nad sedmdesát let a poslat je, na čtyři měsíce, do karantény. V praxi, si to nedokáži, představit. Většina lidí, se má nakazit, projít si nemocí, vyléčit se a získat imunitu. Kolik lidí na tento riskantní plán doplatí životem, to nikdo neví.

   Žiji v malém městě a lidé u nás, stále žijí své životy v klidu, bez omezení a kromě chybějícího toaletního papíru, bychom nepoznali, že se něco děje. Myslím, že  to ale příjde a situace se ještě, hodně zhorší. Bojíme se, o svoje blízké. Je dobré, chovat se zodpovědně, omezit některé aktivity a být dopředu připraven. 

    Vyrovnat se s tímto stresem mi pomáhá moje malá holčička, cvičení, meditace, pěkný film, ale i ruční práce. Během posledních týdnů, jsem pracovala na lila svetříku, dokončila ho a teď se ho snažím ozdobit, ruční výšivkou. 

   Výšivka na oblečení, je už několik let, zpátky v módě. Vyšívá se hodně strojově, třeba na košile, šaty, ale i džínsy. Hodně žen je zručných a vyšijí si něco pěkného na starší kousek a tak dodájí, svému staršímu kousku nový, originální vzhled. Já, jsem si toužila vyzkoušet, výšivku, na pleteninu. 

   V mé první koláži, mám obrázky krásných výšivek, na pletenině, které mne inspirovaly, k mé jednoduché výšivce.

   Před třiceti lety byla populární křížková výšivka na Kanavě, nebo Panamě. Na bavlněné plátno, se zase vyšívalo  stonkovým a plným stehem. Moje maminka, svého času, vyšila spoustu pěkných polštářků, prostírání, taštiček i ubrusů.  

   Vzpomínám si, že i naše pytlíčky na přezůvky do školy, měly také vyšité obrázky, kromě jména, jsem tam měla i krásnou růžičku. Některé své práce, dala maminka dárkem a některé se dochovaly, až do dneška a objeví se na stole, při slavnostních příležitostech. 

   V mé první představě mojí výšivky, se objevila jen malá květina se stonkem a listy, v horní části, předního dílu. Zkoušela jsem si ji výšít bez nákresu, plným stehem, přímo na pleteninu, ale moje práce nebyla pěkná a nelíbila se mi. 

   Proto, jsem se rozhodla začít od znova, zpevnit materiál a první výšivku, trochu zjednodušit. Pokusila jsem se, vyšít malý ornament, s malými květinkami okolo, stonkovým stehem. Zvolila jsem si, malý ornament s květinkou, který můžete vidět v levém dolním rohu, obrázku.

    Vyhledala jsem si pár rad, jak zpevnit pleteninu, pro výšivku. První z nich, je starší technika, vyšivání přes plátno. Tento postup, se mi zdá hodně pracný a vytahování nití zpod výšivky, se mi zdálá hodně riskantní a složité. 

   Další z nápadů, jak zpevnit pleteninu je nažehlit na rubní stranu pleteniny, lepící vlizelín, látku kterou švadlenky vystužuji límečky, pásky a kapsy. Druhá možnost, se mi zdála daleko jednodušší i proto, že kousky bílého vlizelínu, mi zbyly z doby, kdy jsem šila čtyři malé organizéry na plenky a hračky, do Aniččiného pokoje.

    Vlizelín, mám nažehlený, čtyři bavlnky, jehlu a nůžky připravené a jde se na načrtnutí ornamentu a květinky, smývatelným fixem. Poté, už vyšívám, v horní části, pravého předního dílu, stonkovým stehem, obrysy ornamentu a květinky.

   Vyšívání, mne k mému úžasu, docela chytlo a  z jednoho ornamentu, jsem přešla na větší květinku s nepravedlnými lístky na kterou, jsem použila melírovanou bavlnku a vyšila ji plným stehem. Malé, mini květinky jsem vyšila řetízkovým stehem a středy zvýraznila, žlutým uzlíčkem.

    Výšivka, pěkně zvýrazňuje, jemný odstín svetříku. Nechala, jsem se inspirovat obrázky a zvýraznila uprostřed, také raglánové švy řetízkem, výraznou fialovou bavlnkou. Délku, přední díly a výstřih, jsem obháčkovala jednou řadou, krátkých sloupků. 

   Nakonec, vyšiji ještě podobnou výšivku, do rohu spodní části levého, předního dílu. Už teď vidím, že zdobení výraznějšími barvami, dodává svetříku šmrnc, svetřík ožívá a z celkem nudného kousku se stává osobitý, módní doplňek, který poutá pozornost na první pohled.

                                                                                                    Přeji krásnou noc a pevné nervy a  zdraví     Lenka

Malování obrázků na textil

    Už delší dobu, si pohrávám s myšlenkou, vyzkoušet něco nového. S mojí malou rošťandou, toho času moc není, ale moje tvořivá dušička nikdy nespí a nikdy nezůstává dlouho  v klidu. Pořád, ještě pracuji na lila svetříku, ale v myšlenkách, už přemýšlím nad novým tvořením. 

    Tentokrát, bych si chtěla vyzkoušet malování na látku a jediněčně tak ozdobit, nějaký starší kousek. Anička, teď po obědě spinká, tak mám trochu času, napsat nový příspěvek.

Malování na textil:

    Než, se pustím do tvoření, zjistila jsem si na internetu, pár informací. Malovat, se dá prakticky na cokoli, můžeme si ozdobit plátěnou tašku, tričko nebo třeba tenisky. Důležité je, však složení látky. Látka by se měla skládat z čisté bavlny nebo lnu, doporučuje se maximálně s pěti procentní příměsí. Látka, by měla být vypraná a vysrážená.

   Než, se pustíme do samotného malování, měli bychom si obstarat, pár pomůcek. Pod  první vrstvu vybrané látky, je třeba podložit nepropustnou plastovou podložku nebo kartón s fólii. Cokoli, co doma najdeme. Je velmi důležité, aby se vám barvy neotiskly, na spodní látku. 

    Dále, potřebujeme pár kolíčků na prádlo nebo, silnější kancelářské spony. Látka, se musí na podložku, vypnout. Můžeme, si vyrobit různé šablony z tvrdého papíru, plastové podložky nebo lepící tapety. Jestli rády razítkujeme, můžeme si vyrobit, také razítka. Budeme potřebovat různě silné štětce a houbičky. Malovat, můžeme přímo štětcem na látku a nebo ťupovat houbičkou. 

   Pro inspiraci, jsem vybrala do mé koláže toto krásně, malované  oblečení, tašku a tenisky. Jsou to opravdu fotky, jedinečných kousků, sdílené na internetu.  Neočekávám, že ze začátku moje výtvory budou vypadat, tak krásně, ale už teď se těším na nové tvoření a nápady. 

    K samotným barvám. Barvy musíme koupit s označení přímo na textil, většinou jsou akrylové a dají se koupit základní odstíny, metalické, třpitivé nebo třeba neónové. Malovat nemusíme jen barvami,  ale dají se koupit fixy, nebo malovat, či sprejovat přes šablonu, savem. Poté, nám vyniknou krásné, zajímavé efekty. 

    Namalovat se dá prakticky cokoli, můžeme začít třeba jednoduchými nápisy ozdobenými malůvkama. Namalovat můžeme různé tvary, jako kolečka, srdce, hvězdy,  nebo něco složitějšího jako třeba květiny s listy, domy nebo třeba mandalu. Možností je spousta a záleží jen na vaší fantazii a trošky šikovnosti.

    Každý z nás, má doma žehličku a pečící papír. Ten, budeme potřebovat pro zafixování barev po zaschnutí. Pečící papír přiložíme na naše malování, nastavíme teplotu žehličky na bavlnu a několik minut žehlíme. Ručně malované oblečení, pereme jen ručně, nebo na šetrný program 30 stupňů. Oblečení, před praním obrátíme rubem nnahoru.

   To, jsou základní informace o malování na textil. Určitě, se vyplatí dodržovat čistotu práce a rukou a neplýtvat barvami. Po pár pokusech, určitě příjdeme na další nápady a triky, jak pracovat efektivněji. 

   Ráda bych, neskončila jen u samotného malování oblečení, ale postupně vytvořila jedinečné koláže malování, vyšívání, háčkování a třeba i zdobení perličkami a flitry. Při kombinaci různých technik, se otvírají nekonečné možnosti, jak jedinečně ozdobit starší kousky oblečení, nebo vytvořit svoji osobitou kolekci. 

                                                                                                             Krásné úterní odpoledne    Lenka