pátek 27. března 2020

Šiji roušky, ale má to tady smysl?

    Dnešní příspěvěk, nebude vyjímečně o ručních pracech, nebo o krásách naší krajiny. Dneska to bude o rouškách. Nebude to ani návod, jak ušít tu a tu roušku. Těchto návodů, je plný You tube a Facebook. Dneska, to bude spíše takové ZAMYŠLENÍ, nad celou situací kolem nákazy, nad rouškami.

    Motivovaná vlnou solidarity, která se spustila v Česku, jsem se také pustila, do šití roušek, s nadějí ochránit a pomoci své rodině, přátelům a všem, kteří se zajímají a není jim život a osud lidí, lhostejný. Jsem, velmi hrdá na všechny Čechy, kteří dodržují pravidla, pomáhají, a pustili se, do šití roušek! 

   Jsem hrdá, na svého bratra, který jako jeden z mnoha hodných lidí, přerušil na dva týdny svou práci, půjčil si maminčin starý stroj. Poctivě každý den, usedl za šicí stroj a šil roušky do nemocnic s nadějí, že aspoň trochu ulehčí situaci setřičkám a doktorům, v první linii.  Obdivuji postoj, který česká vláda zaujala k nákaze a ukázněnost obyvatelů Česka a po dlouhé době lituji, že nežiji v České republice.


    Postoj, Británie, země kde žiji, k nákaze, byl první týden opačný. Nechat nakazit, co nejvíce lidí a získat, kolektivní imunitu. Doporučili jen, starším a nemocným lidem, izolovat se na dvanáct týdnů, doma. Když si, ale uvědomili, že by to znamenalo ztrátu, odhadem přes dvěstě tisíc životů, pod tlakem lidí a médií, z toho záměru opustili. 

Současná situace:


   V současné době, jsou školy, restaurace zavřeny a nejsou povoleny, žádné velké akce. Ven smíme chodit, jen dvakrát denně, za nákupem a fyzickou aktivitou, jako třeba běháním, a maximálně ve dvojici. Udržování dvou metrového odstupu, umývání rukou a izolováním sebe sama doma, na dva týdny, při příznacích nemoci. Staří lidé, se mají doma izolovat, až na dvanáct týdnů. To jsou striktnější opatření které, jsou zde zavedeny, pro zpomalení šíření nákazy. 

   Sleduji, se smíšenými pocity pár starších důchodců, z protějšího domu, kteří každý den, někdy i dvakrát denně, někde vyráží. Někdy na nákupy, někdy někam jinam. Pořád si říkám. Proč tak strašně riskují? Můj Sany, by použil daleko peprnější výraz..... 

  Zkušeností, čtením zpráv, informacemi, mi to začíná všechno zapadat, do sebe. Jejich chování, je způsobené více faktory. Britové, jsou odchovaní takzvanou sparťanskou výchovou, slovy " Nějaká chřipečka, mne nerozháže". Není, žádnou vyjímkou, vidět tady batolata v chladném počasí bez ponožek a s nudlí u nosu. Hrdost a svoboda a také nechuť k respektování pravidel, je také jejidním, z jejich charakteristických rysů.  Britové se rádi setkávájí, jsou hrdí na svou komunitu a na své " lokální"  produkty. Co se děje kolem nich a ve světě, už je tak zase moc nezajímá.


Nošení roušek v Británii:


    Dost často, ve svém okolí slyším a čtu otázku, cizinců žijících v UK: Kdy se tady " sakra" konečně začnou nosit roušky? Odpověď zní: Nikdy. 

    Hledala jsem, nějaké informace o nemocnici, na jejich stránkách a ty mě přesměrovaly na stránky Gov. co. uk., kde NHS (organizace, která řídí zdravotnictví, v zemi) říká, že nemájí dostatečnou evidenci na to, jak nošení roušek funguje, mimo nemocnici a jak udržovat roušky. Tudíž, vláda zde nikdy nedoporučí, nošení roušek.

   Ušila jsem zde, pár roušek, pro mojí rodinu a přátelé. Výsledek je takový, že nosíme roušky v UK jenom my. Tedy píši o Češích a Slovácích. Hodně z nás, se řídí nařízením české a slovenské vlády, protože nařízení britské vlády považujeme, za nedostačující. Lidé na nás civí, obchází nás obloukem, smějí se. Britská vláda, doporučuje nosit roušku jen při příznacích, a jen k doktorovi, aby se případně nenakazili zdravotníci.

   Moje kamarádka, pracuje ve známém obchodním řetězci s potravinami a drogérii. Nebudu ho jmenovat. První den v práci, zažila doslova peklo. Kolegové, se jí smáli, zákazníci civěli. Ještě měla, ale docela štěstí, že jí nošení roušky, nezakázali. Podotýkám, že z celého pracovního týmu, byla jedinná. Někteří, kterým se roušku ušila, roušku nenosí, z ostychu, aby nevybočovali nebo aby se nestrapnili.

  V Británii, musíš mít koule na to, nosit roušku. Při nošení roušky, jsme ještě pod větším tlakem, než bez roušky. V jiných řetězcích a firmách, mají povolené užívání rukavic, ale roušky jsou ZAKÁZANÉ. " Prý, aby neodstrašovali zákazníky a kolegy!"  

   Když, můj Sany odcházel poprvé s rouškou do obchodu, viděla jsem v jeho očích nervozitu, a obavy, ne ze samotné nákazy, ale s chování lidí. Netušila jsem, že než oběhne pár obchodů, stihne natočit ještě povzbudivé video, " Jak a proč, je důležité chránit se a nosit roušku". 😊 Sdílel toto video na svém facebooku a sklidil za to pár vtipných komentářů, lajků, ale i hodně posměchu a kritiky.


Informovanost lidí:


    Britové, se všeobecně zajímají málo o dění ve světě, jsou hrdí na své britství a na své "lokální" produkty. Kdyby se zajímali více, mohli by vědět, že:

- třeba v Japonsku, jsou hodně lidé zodpovědní a nosí roušky, už při nachlazení, aby ochránili před virózou svoje okolí, spoluobčany. Nemuseli, přistupovat k razantnějšímu opatření a zvládli první vlnu nákazy s malými strátami na životech, vzhledem k jejich velké populaci.

- věděli by, že Američtí doktoři podávájí nakaženým, velké dávky vitamínu C, které zlepšují stav pacienta a snažili by se tak činit i ve své izolaci.

- věděli by, že země které včas zavedli nošení roušek a rukavic a karanténu, mají daleko menší stráty, na životech. A o životy lidí, tu jde v první řadě, ne o kolektivní imunitu, která není ničím potvrzená a je vykoupená velkým počtem, mrtvých lidí. 

- věděli by, že obyvatelé mohou být i více užiteční a tvůrčí. Lidé, mohou pomoci zdravotníkům, nejen v dodržovaní vládou stanovených pravidel, ale i třeba šitím roušek, výrobou ochranných štítů, nanofiltrů. Každá země, má omezenou kapacitu lůžek, ochranných pomůcek, dýchacích přístrojů a touto pomocí se dá oddálit kolaps zdravotního systému, tak jak se to zatím daří v Česku.

- věděli by, že nedodržováním příkazů vlády, nenošením ochraných pomůcek, ohrožují svoje životy, svých blízkých i ostatních lidí, kteří s něma byť jen jednou příjdou do kontaktu. S USA přišla studie, že jedna nakažená osoba, roznese virus na další 2 a půl osoby a ty na další a celkově se za měsíc nakazí dalších 400 lidí. 

- věděli by, že nejde jen o blbou chřipku. Minulý týden, doktor londýnské nemocnice zpovídaný pro Daily Mail, popsal marný boj s nákazou v nemocnici. Těžké rozhodování a hraní si na boha, kdy už po týdnu, musí rozhodnout koho zachránit a koho ne. Popsal nedostatečnou připravenost na nával pacientů, vybavenost zdravotního personálu a brzký kolaps systému.

- věděli by, že podle posledních zpráv z Italie a Španělska, nejsou ohroženi jen starší a nemocní lidé, ale umírají lidé, každého věku.

- že po vzoru Německa, by se mělo testovat daleko více, aby se co nejrychleji odhalili přenašeči nákazy, lidé, kteří nemají žádné příznaky a aby se včas izolovali od ostatních a případně léčili.


Závěrem:


   Otázkou je: Kdyby tyto informace lidé věděli, chovali by se zodpovědněji a nosili ochranné pomůcky? Já věřím, že většina ANO. Myslím, že informovanost, má velký význam.

   Chápu, že v tak vážné situaci, se chtěji lidé distancovat, od internetu a smutných zpráv. Duševní stav člověka a psychická pohoda, hraje také velkou roli. 

   Neinformovanost a lhostejnost vůči nařízení bude stát, Brity hodně životů. Každým dnem křivka nakažených a mrtvých strmě roste. Je mi to líto! Mohu, jen poslouchat zdravý rozum a snažit se ochránit svou rodinu a přátelé a vypomoci jim, ušitou rouškou. 
   
Má to ale vůbec smysl, když většina obyvatel v UK, roušky nenosí?😟


 Pěkný večer a víkend, pevné zdraví!  Děkuji a držte se, děláte to v Česku dobře!          Lenka s rodinou

    

1 komentář:

Velikonoční přání

  Hezký večer      Tento svateční čas, nám přeje krásné, teplé a slunečné počásí a já mám pro naší Anušku připravený na Velikonoce, hezký pr...