Roztomilá návštěva.....

    ..... u nás strávila, šest dní.  Malou veverečku, jsme našli pár metrů od naší zahrádky. Vůbec se neschovávala, jedla si jablíčko pod stromem a ani netušila, jaké nebezpečí jí hrozí. Ze začátku, jsme ještě nevěděli, jestli je to samička nebo sameček, ale pojmenovali jsme mláďátko, Čip. Veverečka, měla docela štěstí, že venku nebyla zrovna žádná, sousedovic kočka. Jen v našem blízkém okolí, jich máme šest.

    Čip, byla dost nebojácná a následovala naší Aničku, až do zahrádky, kde jsme jí dali pár mandlí a trošku vody a rozhodli se, že jí nenecháme napospas, kočkám. Umístili jsme jí do kartónové krabice a přenesli, na zadní zahrádku, kde jí náš tatínek vyrobil hnízdečko s drátěnými dvířky, ze dvou plastových květináčů. Hnízdečko, jsme jí vystlali ručníkem a suchou trávou.

    Pár večerů, jsme si načítali nějaké články a zjistili jsme, že je to mládě veverky popelavé, je asi osm týdnů staré a zůstává až do čtyř měsíců, s matkou. Nejprve, je mláďátko holé a saje mlíčko a až povyroste, učí se s matkou hledat potravu a stavět hnízdo. Veverka, je aktivní přes den, v noci spí. Průměrně, se veverka dožívá, deseti let.

  Veverka popelavá, byla do UK přivezená, z Ameriky a v současné době, na hodně místech, vytlačila veverku obecnou (zrzavou). K přežití, jí totiž stačí menší teritorium, prakticky, jen pár stromů, než veverce obecné, má lepší trávicí systém a také je odolná vůči viru, který je smrtelný, pro veverku obecnou. Proto, většina organizací a veterinářů, nejsou k těmto tvorům zrovna přátelští a poskytují jím, eutanazii.

   Čip, většinu dne prospala ve svém hnízdečku. Vystrčila hlavičku z hnízdečka, jen jednou za tři, čtyři hodinky, aby nalezla, něco k jídlu. Do malé mystičky u hnízdečka, jsme jí připravili mandle a lískové oříšky, kousek jablíčka a ostružinu, nebo třeba slunečnicové semínka. Náš tatínek, jí koupil i speciální, lahvičku na vodu.

   Jako malé, stracené mláďátko, k nám rychle přilnula, protože hledala ochranu a náhradní maminku. Ráda, sedávala na dlani či rameni, chrupkala oříšek a při jídle, vydávala roztomilé, mručivé zvuky. Cítila teplo z dlaně, pohlazení i vlídné slovo. Velmi často, si také brala oříšek z misky a vracela se sním, zpět do hnízdečka. 

  Večer, když se stmívalo už nevycházela ven z hnízdečka, zavrtala se pod trávu, tak že jí nebylo vidět. Na noc, jsme jí k vůli bezpečí a hlavně kočkám, které občas zavítají na naší zahrádu, zavírali dvířka.

   Obvolali, jsme pár přátelských organizací a zjistili jsme, že k chovu veverky, je u nás potřeba licence a že jí také nemůžeme vypustit, zpět do přírody a že určitě sama nepřežije zimu. Proto, jsme se domluvili s milým pánem z organizace Acorn Squirrel rescue, kteří se starají o opuštěná mláďatka, že si Čipa převezme. Acorn, je nezisková organizace, která se ročně stará, okolo tří stovky, nalezených veverek.

    Čip, stráví v Acorn zimu a až trochu povyroste, vypustí ji  na jaře nového roku, zpět do přírody. Máme zprávy, že se  Čip má dobře, dostává speciální mlíčko a už si našla v Acorn stejně starého kamaráda, se kterým si hraje a dovádí. 

    Na Čipa, jsme si rychle zvykli. Malinké, roztomilé zvířátko, nám i po tak krátké době, co u nás strávila, chybí. Pravidelně se informujeme, jak se veverečce daří, jsme rádi, že našla lepší domov, než u nás  a rádi bychom Acorn, přispěli i trochu finančně. Dneska, je to odme mne všechno. Mějte se hezky.

                                                                                                           Pohodové odpoledne a večer   přeje Lenka