Náš první, podzimní úlovek

   Před dvěma dny, jsme našli pod břízkami, nedaleko naší zahrádky, tři zdravé hřiby a spoustu lišek. A protože, bylo dlouho teplé počasí, kolem sedmnácti stupňů a také nějaké ty srážky, rozhodli, jsme se vyrazit na hřiby.

   Nechtěli jsme čekat až na víkend kdy, je v lese spoustu pejskařů, rodin a cyklistů, a vyrazili jsme už dneska, ráno i s Aničkou, která v pátek nechodí, do školky. Dostala jsem dvě hodinky čas, kdy moje Anička s tatínkem krmila u jezírka kačenky a házela kamínky, se kouknout na svá oblíbená místečka v lese,  pod duby a břízkami.

   Ikdyž, při prvním odbočením od hlavní stezky a zanořením se do lesa, jsem narazila na skupinku hlučných, polských houbařů, během krátké doby, jsem našla slušný počet praváků a také nějaké suchohřiby, modráky. Za dvě hodinky, jsme se s tatínkem a dcerkou setkali na našem odpočinkovém místě a to, už jsem měla nasbíráno, půl tašky hřibů.

  Ani, jsem si pořádně nestihla odpočinout a sníst svoji svačinku a musela jsem vyrazit, po svých stopách zpátky protože, jsem někde vytrtila svojí oblíbenou a docela drahou, outdoorovou bundu. Docela nerozumně, jsem si bundu vložila, pod síťku na vršku batohu, místo dovnitř, do batohu a síťka, se mi při prodírání vysokou trávou a lesem, utrhla.

     Opravdu, mi přálo štěstí a nemusela, jsem chodit příliž daleko a bundu, jsem našla, asi po patnácti minutách a s ní i další, sadu praváčků. Nepromokavou bundičku, mám víc jak deset let, koupila si jí ve slevové akci, od firmy Helly Hansen, je kvalitní a pěkně vypasovaná, s prodlouženým zadním dílem, který pěkně zakrývá zadeček. Od srdce, jsem se zaradovala když, jsem jí spatřila ležet, nedaleko malého potůčku, pod malým dubem. 

    Několika hodinové běhání po lese, není zrovna vhodná zábava, pro tříleté děti. Nechtějí moc hodit, brzo se nudí a bolí je nožičky. Les, není pro ně vzrušující tak, jako dětská herna, nebo třeba kolotoče a hřiště. Moje Anička, nedávno také začala odmítat jíst hřiby. My, je se Sanym milujeme sbírat, i jíst. 

   Před zpáteční cestou, jsme si hlídání s tatínkem, prohodili. Ten, se šel poohlídnout po dalších hříbkách a my s Aničkou, jsme šly procházkou, k autu. Snažila jsem se jí, zabavit. Zpívaly, jsme si skoro celou cestu k autu, písničky a povídaly si. Anička, měla dobrou náladu a byla moc šikovná. K mé pohodě a radosti přispělo i to, že, při padesáti min utové cestě autem, tam a zpátky, nezvracela. Byl, to moc pěkný den.

                                                                                     Přeji vám hezkou, dobrou noc a krásný víkend     Lenka